Jarcec’s site

My píšem?

January 3, 2007 on 9:09 pm | In Škola |

Znáte to. Škola. Jedním z nejčastějších způsobů ověření studentových znalostí je písemka. V podstatě ji mají rádi skoro všichni. Profesoři takto v jednu chvíli vyzkouší nejvyšší možný počet žáků (všechny) a studenti zase naopak mají (nelegální) možnost opisovat od kamarádů či předem připravených pomůcek (samozřejmě tak, aby je nemohl vidět vyhlížející kantor). Sice se zde nedá “ukecávat” tak dobře jako u ústního zkoušení (dost dobře to nejde vůbec), ale přeci vše má své klady a zápory, že? Navíc písemek je za školní rok o dost více než ústních zkoušení (právě kvůli nedostatku času v našem školství a ohromnému objemu učiva).

U nás ve třídě máme v tomto ohledu několik “tradic”. Proč taky ne, jsme s polu již osmým rokem a dohromady jsme se dali ještě v době, kdy jsme byli v podstatě děti. Navíc někteří jedinci se ve třídě chovaji jako děti pořád, takže se není čemu divit, že tyto pozůstatky z dob dávno minulých stále trvají. Větou “My píšem?” už naprosto pravidelně vítáme profesora, který začně rozdávat písemky. Nikoho v tu dobu nezajímá, že písemka byla už dlouhou dobu naplánovaná. Tradice je tradice a ta se přeci nesmí porušit. I když se tím třída dospělých lidí degraduje na maličké primánky. Jednou by to možná bylo vtipné, ale opakovaný vtip už opravdu směšný není.

Možná jste nabyli pocitu, jak strašně mi tato vlastnost naší jinak skvělé třídě vadí, ale není tomu tak. Už jsem si na ni zvykl a zapatičtěl. Jsou totiž horší věci, na které se už zvyká o dost hůře (je-li to tedy vůbec možné). V mých mladých letech jsem na školu v podstatě kašlal (ano toto se změnilo ) a tak jsem souhlasil s odložením naprosto všech písemek na nejvzdálenější možný termín. Přesně podle poučky pana profesora Kerekeše: “Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří, aby jsi měl zítra volný den.” Jenže dnes už se do školy učím (i když po opravdu poctivě jenom do toho co potřebuji, tedy do toho z čeho budu maturovat). S poctivostí si musím i nějak smysluplně rozplánovat kdy se co budu učít - tak abych měl čas i na další důležité věci (jako třeba být aspoň pár hodin na PC ). No a v tomto momentu mi milí spolužáci pravidelně hážou klacky pod nohy dalším (zlo)zvykem - odkládat úplně vše na co nejpozději. Takže tu máme týden, kdy nepíšeme vůbec nic a týden kdy píšete každý den x písemek (malá nadsázka, já vím). Nebylo by přeci jednodušší rozdělit to do více týdnů? Každý den se naučím trochu a mohu se věnovat dalším záležitostem než mít pohodový týden a pak se de facto od učení nehnout? Odpověď - ne, nešlo. To už by to nebyla naše třída. Co naplat, musím toto kolektivní rozhodnutí respektovat…

Bohužel i druhou zmíněnou tradici lze doslova vypilovat do extrému. V češtině píšeme opakovačky na maturitní témata. Asi o tom víte, moje zpracované výpisku lze tady volně stáhnout. Před Vánocemi jsme se dohodli (ano dohodli, tedy většina lidí byla pro), aby jsem další psali ve čtvrtek 4.1 (tedy zítra). No a do toho nám naše milá paní profesorka onemocněla (přeji brzké uzdravení pokud tyto řádky budete číst). A my si mohli vybrat - buď psát nebo nepsát. Více než dva týdny (tedy více času než obvykle) měli všichni na naučení těchto témat. A ehle, najednou je většina proti. Zítra psát nebudeme, proč? Někteří na to odpovídají větou, která se dá předpokládat - “Já se to přes Vánoce nestihl naučit.” Když pominu, že sporné je už slovo “nesthl” (v češtině pokud vím není synonymní se slovem “nechtělo”), tak se ve většině případů jedná o lidi, kteří se na to stejně vykašlou a budou se to učit až den předem. Takže mi někdo vysvětlete, proč to kvůti těmto pochybným existencím odkádat? Vždyť takto nám tento minimálně týdenní skluz bude chybět. Ne, že bych se tak rád učil (fakt mě to nebaví), ale maturitní okruhy bych měl rád zopakované zkrz ústa naší profesorky - přecijen to bude ona kdo nás v osudný den bude přezkušovat. Co naplat - i teď se budu muset přispůsobit názoru většiny - vivat demokracie!