Jarcec’s site

Jen jedno ICQ?

ICQ je v naší zemi asi nejčastější prostředek IM (pozn. Instant messaging) komunikace. Jenže už málokdo tuší co to ICQ vlastně je. Tak schválně co si pod těmito třemi písmeny představíte vy? Takový ten program, který má v sobě více reklamy než TV nova a jehož grafická přeplácanost nezná mezí? Tuto odpověď slýchávám nejčasti, leč není až tak úplně pravdivá - ICQ je totiž zkratka mnohoznačná. Na jedné straně znamená program a na druhé straně protokol.

Začněmě popořádku. Protokol. A to je zase co? Včera mě při vysvětlování, co je to za záludnost, napadl krásný příklad, se kterým se s Vámi podělím. Mějmě dva lidi, kteří se s polu baví. Praktikanty nazveme Lukaše a Anču a řekneme, že si spolu domlouvají rande. Oba potřebují ústrojí na mluveni - hlasivky a ústa. Ovšem to by jim k samotné domluvě nestačilo - ještě potřebuji jazyk (pozn. jazyk ve smyslu řeči, líbat se nebudou, zatím). Kdyby Anča mluvila francouzsky a Lukáš nějakou svou hatlamatilkou, tak by se prostě nedomluvili. V podstatě stejně je to i v počítačích - na obou stranách musíte mít zařízení schopné komunikovat. Tedy program s honosným názvem ICQ 5. Zároveň ještě potřebujeme protokol - aby se to nepletlo, tak se taky jmenuje ICQ - tedy jazyk, kterým se dva programy mezi sebou dorozumívají. Jasné?

Pokud si s někým po ICQ píšete, tak si můžete být jistí, že mluví stejným jazykem. Ovšem nemáte sebemenší tušení, co má za druhé straně za program! Ony totiž ty všudy přítomné reklamy dost lidem lezou na nervy (a to jsem ještě nezmíníl přeplácanou grafiku). Proto vznikli takzvaní “alternativní klienti”, kde by jste reklamu hledali marně. Těchto “lepších” klientů je celá řada - Trillian, gaim, kopete, miranda, psi a věřte, že mnoho, mnoho dalších… Zkuste nějaký i vy!

NePočítačové hry

Počítačové hry jsou zajisté velkým fenoménem. Každý je zná, většina je i hraje. Mnoho z nás lidí je hraje častěji než cokoliv ostatního, ti zbylí jimi zase opovrhují. Některé gamesy Vás nutí přemýšlet, jiné po Vás jen požadují zběsilé klikání myší. Sečteno a podtrženo, hrami se snažíte příjemně strávit Váš volný čas. Co na tom? Něco přeci dělam musíme a PC hry jsou v mnoha případech takový menší interaktivní film - Vy jste v hlavní roli. Jenže ony počítačové hry s námi nejsou zase tak dlouho! Ale i za tu krátkou dobu stihly vytlačit své konkurenty snad ze všech možných věkových kategorií. To je velká škoda. Podle mě mohou počítače jen velice ztěží suplovat stejnou atmosféru jako při hraní některých deskových her, kdy se sejde větší množství rodiných příslušníků či kamarádu a společně spolu stráví nějakou tu hodinku.

Continue reading NePočítačové hry…

Diakritika? Dekuji radeji ne…

Počítač není nic jiného než notně vylepšená kalkulačka. Z toho logicky vyplývá, že jediné co PC umí je počítat (sčítat, násobit, dělit, etc…) a “semotamo” přesunout nějaká data z jedné části paměti do druhé. Tedy i písmenka jsou interně reprezentovaná čísly. Třeba znak ‘a’ je 97, ‘A’ je zase 65. Navíc se takto kódují i všechny další znaky - čárka, tečka, středník či třeba číslice - ano číslice jako znak (to jak má vypadat). Pokud všechny tyto různé “tvary” spočítáme, tak nepřekročíme stovku. To je důvodem proč se jeden znak ukládá do nejmenší adresovatelné velikosti - do jednoho byte (do osmi bitů). Jinými slovy jsme takto schopni rozlišit 255 různých znaků.

Takto vznikla takzvaná ASCII tabulka (měla i své předchůdce, ale ty opomeňme). Prvních 127 pozic je pevně označeno číslicemi, písmenky a dalšími znaky (anglické abecedy). Dalé byly původně různe tvary používané na rámečky v textovém režimu. Dnes v době Windows Vista už asi není moc lidí, kteří si pamatují na textový režim a třeba velice známou knihovnu ncurses. Podle mě je to škoda, leckdy je práce v tomto režimu rychlejší, i když postrádá “komfort” grafiky.

S postupným rozšiřováním počítačů do neanglických zemí přisel problém - jak zobrazit specifické znaky národních abeced? U nás se jedná typicky o háčky a čárky nad písmenky. Pár chytrých hlav si sedlo dohromady a jali se řešit tento palčivý problém. Nakonec se dohodli na smazání různých tvarů používaných v textovém režimu a jejich nahrazením za národně důležité znaky. Prvních 127 znaků je tedy vždy a všude stejných, ale těch dalších 127 (od 128 do 255) už má každý stát jinak.

Bohužel fakt, že jen prvních 127 znaků je neměnných, je to jediné co je jisté. Další znaky podléhají nečemu co Vám určitě příjde povědomé - kódování. Kódování je vlastně zase nějaký předpis, podle ktérého se různým číslům přiřazují různá písmenka. Problém je, že těchto předpisů existuje více i pro jeden národ. Třeba my (češi) máme hned 3 různé často používané - iso-8859-2 (používá se hlavně na unix-like systémech), UTF-8 (což je relativně nový standard, který se snaží mít specifické znaky úplně všech států) a windows-1250 (jak název napovída, používá se pouze na windows). Tyto sady jsou navzájem nekompatibilní, což znamená další problémy. Pokud nějakou větu napíšete v iso-8859-2 a zobrazíte na windows-1250, tak všechny znaky, které leží nad 127 v ASCII (tedy diakritika - háčky, čárky), budou zobrazeny nějak jinak a věta jako celek bude nečitelná. Dostanete z ní takzvaný “rozsypaný čaj”.

Určitě mě chcete nařknou, že se s těmito problémy nemůžete setkat. Omyl. Můžete. A co je horší, tak se s nimi setkáváme denně. Problémy jsou u věcí či protokolů, které zárověn s textem neposílají i informace o kódování. Asi největší problém je v e-mailu a na webu. Jeden nejmenovaný e-mailový klient od firmy Microsoft třeba úplně ignoruje kódování a nikdy ho neposíla, takže když si čtete email poslaný z Outlooku, tak z něho máte tak akorát rozsypaný čaj. Proto radím, pokud si nejste jisti, tak diakritiku raději nepoužívejte. V emailu je to běžná věc!

Kapesníky

Na první pohled to vypadá jako zcela normální balení kapesníku 10×10 zakoupené v jednom nejmenovanem supermarketu. Ovšem první pohled někdy klame a známá poučka i teď platí - nikdo není dokonalý…

Continue reading Kapesníky…

Telefonní potvrzování

Jak již víte, tak jsem si v pondělí objednal notebook a úterní dopoledne (i velkou část odpoledne) jsem trávil v Ostravě na olympiádě. Za tu dobu jsem měl dva telefonní hovory. Tedy fakticky jsem neměl ani jeden - přeci jsem řešil příklady a neměl čas zvednout telefon, takže lepší bude řící, že se mi dvakrát někdo pokusil volat (pokaždé stejné číslo). Až doma se mi neštastník konečně dovolal a oznámil mi svou totožnost - byl to pracovník e-shopu asus.as, kde jsem si NB objednal. Ještě zajimavější byl důvod jeho hovoru - chtěl potvrdit objednavku. Velice zdvořile se mi omluvil, že danou objednavku budou expedovat až dnes, protože se mi dvakrát nedovolal. Byl jsem tak zaskočen touto skutečností, že jsem se ani neoptal pročpak potřebují validovat objednávku.

O něco později jsem se registroval na webu www.cybex.cz, kde mám v plánu zakoupit batoh. Při registraci na mě vybafla kolonka mobil a u ní popis: “Telefon je nutné zadat pro případné ověření objednávky. Pokud vlastníte telefon na pevné lince i mobilní telefon, je vhodnější uvést číslo mobilního telefonu.” Velice zajimavé. Pravda, už strašně dlouho jsem nic z webu neobjednaval, ale že by všechny e-shopy najednou zavedly tuto novou formu validace? Nebo, že by nový zákon?

884×643

Už delší dobu přemýšlím, že vyměním současný wordpress (redakční systém) za nějaký svůj vlastní výtvor. Přeci jen, když člověk, který si občasně přividělává jako programátor různých webových aplikací, nemá na vlastních stránkách svůj vlastní výtvor, ale raději nějaký cizí, tak to působí - přinejmenším - divně. Ja vím a omlouvám se za to. Důvod je jednoduchý, při spouštění jsem šáhl po něčem známem s tím, že je to jen na nejkratší možnou dobu a měl jsem v plánu si ihned něco vytvořit. No člověk míní, pán bůh mění… A já se k výměně redakčního systému nikdo nedostal.

Continue reading 884×643…

Jak na nový rok…

… tak po celý rok. Určitě toto přísloví znáte. Co člověk dělá na Nový rok (1. ledna) to má dělat poté celý rok. Jsem docela rad, že mohu s jistotou říci - toto přísloví je na 100% nepravdivé:-) Si vemte - kolik lidí v sobě nemá ani kapku alkoholu? Připomenu, že nový rok začíná v 00:00 (tedy o půlnoci) a to si přeci většina lidí připíjí šampaňským. Tedy kdyby to byla pravda, tak by oni museli být dalších 365 dní “v lihu”. Což určitě pravda není, občas musí jít i do práce. Hele do práce - Nový rok je státní svátek a těch určitě taky není 365…

Ovšem jsem jednoznačně pro zachování toho přísloví. Vyslovené v některých situacích zní docela vtipně a “voto tady přeci jde”. Vím, že už je druhého první, tedy den po Novém roce, ale ja včera nebyl schopen septat nějaký smysluplný zápisek (jako kdyby aspoň tenhle měl smysl ), takže za to se omlouvám a teď dodatečně Vám přeji všechno nejlepší do nového roku. (občas mě štve má záliba pro dlouhá souvětí) Doufám, že jste silvestra přežili ve zdraví, že Váš byt ráno nevypadal jako ten náš (byla tu akce s mnoha účastníky), že jste měli naspáno aspoň o 5 hodin více než (šel jsem spát hodně pozdě), že Vás nebolela tak hlava jako mě (ale ne z alkoholu , jen z nevyspalost ), no prostě mějte se pěkne v novém roce…

Upozornění o plánovaném výpadku

Dneska jsem narazil ve fórem mého poskytovatele připojení na perfektní oznámení o výpadku. Dodám, že tento screenshot byl pořízen dnes, takže datum je zcela v pořádku.

Continue reading Upozornění o plánovaném výpadku…

Příživníci

Na fórech KTKnetu (mého poskytovatele internetového připojení) se oběvil zajímavý dotaz ohledně “alternativních” možností jak se připojit. Některým se nelíbí cenová politika a nízké přenášecí rychlosti. Jeden z uživatelů nabídl odkaz na tuto možnost. Docela jsem se zasmál designu těch stránek, protože je až příliš nápadný rootovi.

Což ovšem nabízí logickou otázku - lze design ukrást? Nebo lépe lze vyžadovat po někom kdo se inspiruje až příliš nějaký finanční obnos za poškození duševního vlastnictví?

Příběh obyčejné knížky

To jsem si chtěl od jednoho kamaráda, pro význam této krátké prózy pro něj zavedu substituované jmého Mirek, půjčit jednu knížku, opět ať nejsem nařknut z vyzrazování osobních údajů zaměním název třeba na “Latex pro začátečníky”. Příběh začíná někdy na začátku týdne, kdy jsem poprvé Mirka požádal o zapůjčení této knihy. Jenže on ji v úterý samozdřejmě zapoměl. Nebudu lhát - čekal jsem to od něj. Ale tak nikdo není dokonalý, že. Takže v úterý jsem ho požádal znovu o zápujčku této knihy. Ti co hádají, že o den později ji opět nedones, mají pravdu. A to už jsme v polovině týdne. Tudíš jsem se rozhodl změnit taktiku a připomínal jsem se každou chvíli. Říkal jsem si, že na to už snad nemůže zapomenout. Chyba, může. Ve čtvrtek ji opět zapoměl. Jak může být někdo tak zapomětlivý jako já? No nic, v pátek již byl státní svátek, takže mi již knihu donést nemohl, ovšem naskytla se příležitost jiná. My totiž s kamarády šli večer ven (rozumějte do nějaké hospůdky) se bavit. No a Mirek nemohl chybět. “Miro, tak mi prosím tu knihu vem aspoň večer do {název-hospůdky}”, jsem se mu připomínal ještě časteji než předešlý den.

Continue reading Příběh obyčejné knížky…